Někteří třicátníci mají dnes spojivky v kondici včerejších důchodců. Děti se potřebují hlavně dívat do dálky

Lékaři hovoří o nárůstu dětské krátkozrakosti. Je to jen český problém?

Je to celosvětová záležitost. Existují dokonce výzkumy a předpovědi, že do roku 2050 bude odhadem 54 procent evropské populace trpět krátkozrakostí. Zároveň narůstá i procento těžkých a velmi těžkých případů. Já sám mám pacienty třeba s dvanácti dioptriemi. Taková krátkozrakost pak přináší další komplikace. Souvisí to s délkou oka a kdyby nic jiného, tak se silně krátkozrakým lidem deformuje prostor, který vidí. Mají vlastně deformované zorné pole. U nižšího počtu dioptrií to platí také, ale zdaleka ne tak zásadně. Nosit brýle je dnes úplně normální a řada lidí si i pomáhá kontaktními čočkami.

Doporučoval byste je dětem?

U dětí bývá problém s hygienou. Proto bych je zhruba do dvanácti až čtrnácti let aplikoval jen v případech, kdy to vyžaduje například specifické sportovní vytížení a dítě je navíc dobře snáší. Každopádně je vždy třeba průprava a edukace v aplikačním centru pro kontaktní čočky. Nikdy by se neměly aplikovat bez vyjádření očního lékaře, že proti nim nemá žádných lékařských námitek.

Jaké jsou hlavní důvody negativního vývoje, který jste zmínil?

Samozřejmě existují i genetické příčiny. Pokud jsou oba rodiče krátkozrací, riziko u dítěte stoupá. Ovšem dnes už je prokázané, že nás výrazně formuje i prostředí. Pokud většinu činností vykonáváme na krátkou vzdálenost, málo chodíme ven a málo se díváme „na horizont“, vede to ke krátkozrakosti.

Takový pohled nakrátko totiž spotřebovává určitou energii a pro oko je snazší narůst do délky, aby ji nespotřebovávalo. V současnosti se to logicky dává hlavně do souvislosti s používáním mobilů. Dnes už je běžně mají děti ve věku osmi, ale třeba i pěti let. Používají je na vzdálenost dejme tomu dvaceti až 25 centimetrů. To se rovná posunu o čtyři až pět dioptrií.

Na chvilku to nevadí. Problém nastává, když jde o opravdu dlouhou dobu, na denní bázi a není tato praxe proložena aktivitami venku. Tedy tím, že se člověk v plenéru dívá někam do dálky. To vnímám jako nejzásadnější.

Jak na vás jako lékaře působí, když vidíte miminko v kočárku, které se dívá na tablet?

Stejně, jako když internista vidí maminku s dítětem v jedné a cigaretou v druhé ruce. Výchova přes tablety je prostě peklo. Samozřejmě to nesouvisí jen s krátkozrakostí, ale i s tím, jaké podněty to dítě dostává. Jak se vyvíjí nebo spíš nevyvíjí jeho schopnost imaginace, jak funguje v systému odměn a podobně. I když ale budeme mluvit čistě o zraku, tak je to obrovský problém. Měli jsme v ordinaci úplně maličké děti do tří let s těžkou krátkozrakostí. A když k nám přišly na kliniku, viděli jsme, že leží na bříšku a dívají se na tablet z extrémně krátké vzdálenosti. V těchto případech výchova tabletem jednoznačně nepomáhá.

Udržet dítě od mobilu úplně je dnes skoro nemožné. Stejně tak se neobejdeme bez mobilů a počítačů v práci. Pomáhají pak návody typu: podívejte se každých dvacet minut do dálky?

Určitě jsou na místě, a to i u dospělých lidí při práci. Říkáme tomu zraková hygiena a doporučujeme jí nejen při krátkozrakosti, ale třeba i při syndromu suchého oka. Ten se často týká lidí, kteří hodně pracují na počítačích, nebo v klimatizovaných či naopak přetopených prostorách. Chápu, že dítě potřebuje na počítači udělat nějaké domácí úkoly a chce být ve spojení s kamarády. Chce to ale dát si nějaké hranice a ideálně to ještě prokládat pohledy do dálky. Nejlepší jsou tak dvě hodiny denně strávené venku. Za každého počasí. Je opravdu prokázané, že děti, které jsou zvyklé být venku na pravidelné denní bázi, mají s krátkozrakostí menší problémy.

V poslední době se dětem doporučují brýlové čočky na bázi technologie DIMS. Jak vlastně fungují?

Krátkozraké oko je delší. V případě, že pacienta korigujeme, chceme dosáhnout ostrého sítnicového obrazu v místě nejostřejšího vidění. To znamená na zadním pólu, v místě, které se označuje jako makula. Problém je v tom, že standardní brýlová čočka deformuje obraz na kulovou plochu, zatímco protažené krátkozraké oko je v podstatě již elipsoid. Tím pádem se část obrazu nepromítá ostře na sítnici, ale za ní, a vzniká zvláštní efekt. Část obrazu nám imituje projekci, jako by oko nebylo krátkozraké, nýbrž dalekozraké. Je to takový paradox. Oko pak má tendenci dorůst do potřebné délky, a tak se znovu prodlužuje.

U technologie DIMS se do klasické čočky zakomponuje několik maličkých, řekněme „bublinek“, které mají trošičku jiné dioptrie než ten zbytek. Každá z nich potom láme obraz o něco více, čímž se část obrazu dokáže projektovat před sítnicí. Tím pádem vzniká jakási mozaika, kdy je část obrazu projektovaná před sítnici a část na ní. Předpokládá se, že je sítnice tímto efektem de facto zmatená, neví, kde je ohnisko, do kterého má dorůst, a tak se růst oka stabilizuje.

Je určena primárně dětem nebo i dospělým?

To je zajímavá otázka, protože zatím na ni nedokážeme odpovědět. Nevím o nikom, kdo by byl takový „pankáč“, aby to používal třeba ve třiceti. Dnes víme, že oči mohou růst klidně do 24 let. Pak už se jejich délka moc nemění. Ale víme, že nic neplatí absolutně. I na naší klinice máme pacienty, u nichž jsme prokazovali růst oka a zhoršování dioptrií třeba i ve 26 letech. Jsou to jednotlivci, ale jsou. U nich věřím, že by to používání smysl mělo, protože cílí na to, jak je oko dlouhé. A pokud prokážeme u pacienta v jakéhokoliv věku, že se délka oka mění, tak má minimálně smysl to vyzkoušet.

U většiny pacientů, kterým jsem předepsal brýle s čočkami Miyosmart se krátkozrakost skutečně zastavila. Zpravidla do půl roku, menší části pacientů pak do roka. Méně to funguje u degenerativní myopie, podmíněné geneticky. Je ovšem třeba, aby dítě dostalo čočky včas, tedy nejlépe při prvním navýšení korekce. A také, aby bylo provedeno vyšetření po rozkapání očí a změřila se délka oka.

Tato technologie vznikla v Asii. Jsou tam na tom se zrakem hůře?

Přišla z Japonska, které je vždycky uváděno jako odstrašující případ. Některé statistiky říkají, že tam má krátkozrakost až 95 procent školních dětí. Roli hraje i genetika, zároveň je ale zrovna Japonsko vysoce technicky vyspělou zemí. Takže děti tráví obrovské množství času na telefonech a tabletech.

Když se tedy některé školy chlubí, jak už jedou na tabletech kompletní výuku…

Tak se to nám očním lékařům nelíbí. Děti si velmi stěžují i když se používají interaktivní tabule nebo různé projektory, že se jim obraz třeba rozostřuje a nějakým způsobem leskne. Nemohou doostřit, přestože žádnou refrakční vadu nemají. Z tohoto pohledu je zdaleka nejlepší stará dobrá černá tabule a obyčejná bílá křída. Protože ty oči šetří nejvíc.

Jsou i jiné faktory, které u tabletů, počítačů a mobilů vadí?

Hlavním činitelem je jednoznačně vzdálenost. Existuje i syndrom suchého oka, který jsem zmínil. Souvisí i se skutečností, že při pohledu na obrazovku máme tendenci méně mrkat, díky čemuž se tak často neregeneruje slzný film. Pak se může obraz i rozostřit. Slzný film je nesmírně důležitý. Ale z hlediska krátkozrakosti je primární ona vzdálenost.

Jak jsme na tom s jinými vadami, jako je třeba šeroslepost, astigmatismus či další?

V rámci světové společnosti dětské oftalmologie se primárně diskutuje krátkozrakost. U ostatních diagnóz prognózy nejsou tak černé.

Jak by tedy měl člověk, dítě i dospělý celkově pečovat o své oči?

Absolutní prioritou je jejich ochrana, kdykoliv dělám nějakou rizikovou činnost. Třeba obyčejné štípání dříví. Přicházejí nám i pacienti, kteří bez brýlí brousili kov, nebo dokonce svářeli! Úraz z takové činnosti přitom může vést k nevratné destruktivní změně například na sítnici.

Jinak nám škodí zmíněné mobily, tablety a počítače. Představit si život bez nich dnes úplně nejde. Bylo by ale fajn myslet na to, že existuje syndrom suchého oka, a právě práce na počítači zvyšuje riziko, že nás potká. V dnešní době už se setkávám s třicátníky, kteří mají spojivky v takové kondici, jako měli dříve třeba šedesátníci, sedmdesátníci. Když se zeptám na povolání, většinou jsou to „ajťáci“.

Takže radím provádět zrakovou hygienu. Po čtyřiceti minutách práce se podívat někam ven, třeba na deset minut se dívat z okna. Také cíleně oči promrkat a jemně promnout. Pomáhají i umělé slzy, ale bez konzervantů. Je dobré je používat preventivně a dlouhodobě.

A pokud někdo potřebuje brýle, tak nečekat. Minimálně na situace, kdy potřebujete perfektně vidět, klasicky na řízení auta, je určitě používat musíte, jestli je máte předepsané. Protože při řízení máte mít kvůli bezpečnosti absolutní zrakový komfort, a ne se vyčerpávat mhouřením a zaostřováním. Mohu poskytnout vlastní příklad, kdy jsem své ženě předepsat čtvrtkové brýle. Někdo by řekl, že to nestojí za to. Ale ona osm hodin denně pracuje na počítači a od té doby, co brýle používá, ji v práci přestala bolet hlava.

Martin Komínek

Pracuje jako lékař na dětské oční klinice Fakultní nemocnice v Brně. Zároveň působí jako odborný asistent na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kterou také vystudoval. Ve své práci se zaměřuje na laserovou refrakční chirurgii, strabologii (léčbu šilhavosti), chirurgické i konzervativní řešení progresivní myopie a elektrofyziologické vyšetřovací metody v oftalmologii. Od roku 2020 je spoluřešitelem a národním koordinátorem grantového vědeckého projektu, zaměřeného na nalezení optimální léčby pro progresivní myopii u dětí.