Policii chybí rozvojová koncepce a firmy tak nevědí, co potřebuje, kritizují zbrojaři
Za největší slabinu užší spolupráce mezi bezpečnostními složkami a českými podniky považuje Hospodářská komora (HK) nejasné vládní koncepce a nedostatečnou koordinaci mezi státem a průmyslem. „Stát musí přesněji vydefinovat svoje potřeby, aby se firmy mohly v dostatečném předstihu připravit a adekvátně reagovat na možné hrozby. Průmysl musí mít jasné zadání,“ říká šéf Sekce obranného průmyslu HK Lubomír Kovařík.
V nové analýze o roli českých výrobců zbraňových systémů či munice, kterou jste tento týden představili, se píše, že tyto firmy získávají přes 90 procent zakázek obranného charakteru, ale jejich hodnota tvoří jen čtvrtinu celkového objemu utracených peněz. Lze to chápat tak, že žádáte více kontraktů?
Odpověděl bych trochu jinak. Je správné, aby obranné zájmy České republiky byly zastřešeny českým obranným průmyslem. A nejde jen o to, že peníze utracené za výrobky českých firem proudí zpět do české ekonomiky. Země tak zároveň dosahuje strategické soběstačnosti a nezávislosti. Situace na Ukrajině ukázala, že pokud stát nemá silný obranný průmysl, nedaří se mu efektivně naplňovat požadavky armády. Podniky by samozřejmě uvítaly více zakázek, ale ve hře nejsou jen jejich zájmy. Klíčové je naplnit požadavky státu na zajištění obrany a bezpečnosti.
Hospodářská komora tedy apeluje na stát, aby se lépe připravil a věděl, co chce?
Je nutné, aby spolupráce mezi státem a obranným průmyslem byla silnější a intenzivnější, jakkoliv musím říct, že za poslední čtyři roky se velmi zlepšila, a to zásluhou především ministerstva obrany.
Co ještě by se mělo zlepšit?
Stát musí přesněji vydefinovat svoje potřeby, aby se firmy mohly v dostatečném předstihu připravit a adekvátně reagovat. Průmysl musí mít jasné zadání, aby včas a dostatečně navyšoval výrobní kapacity, investoval a hledal nová technologická řešení. Pak je tu druhá oblast týkající se krizového řízení. Z mého pohledu stát v tomto směru ještě přesně nedefinoval, co vlastně chce a potřebuje pro případ, že by došlo ke zhoršení bezpečnostní situace.
Existuje ale například Obranná strategie nebo Koncepce výstavby Armády ČR.
Na jejich základě budou letos zpracovány koncepce jednotlivých druhů vojsk, kde by měly být přesně definovány směry, kudy se armáda chce ubírat. V okamžiku, kdy tyto směry budeme znát, může se obranný průmysl mnohem lépe připravit.
Zmínil jste se o krizovém řízení. Tam podobné snahy nevidíte?
Skutečně, ve zbylé části, řekněme, uniformované České republiky, tedy v bezpečnostních sborech, podobný přístup nevidím. Myslím, že pokud by i Policie ČR, Hasičský záchranný sbor, Celní správa nebo Vězeňská služba a další složky přistoupily k něčemu podobnému jako armáda, významně to obrannému průmyslu pomůže, aby efektivněji reagoval na potřeby těchto složek. I zde platí zásada, že využívání vlastních průmyslových kapacit je ve strategickém zájmu státu. Nabízím v této souvislosti příklad amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten ve svém prvním funkčním období změnil zákon, který definuje, jaké množství výrobků musí být vyrobeno na území USA v případě, že se firmy chtějí ucházet o dodávky federálním ozbrojeným a bezpečnostním složkám. Původně musel být daný produkt z padesáti procent vyroben v Americe, Trump ale limit nastavil na sedmdesát procent. Právě to zajišťuje soběstačnost a nezávislost Spojených států.
Takový zákon by měl platit i v Česku?
Obávám se, že takto přísná legislativa zaměřená na národní zájmy asi není v Evropské unii prosaditelná. Na druhé straně vidíme jasnou snahu rezortu obrany zapojovat do armádních zakázek české firmy, jakkoliv si uvědomujeme, že například v případě nadzvukových letounů F-35 na to není příliš velký prostor. Určitě je ale nutné vždy usilovat o to, aby při zahraničních dodávkách vojenských systémů byla hodnota spolupráce českého průmyslu co nejvyšší.
Když se vrátím k policii, potřebovali byste jasné zadání. Jsou ještě další důvody, proč by měla mít vizi a cíle svého rozvoje či budoucích úkolů?
Všechny složky by měly mít strategické a koncepční dokumenty v oblasti jejich rozvoje a akvizic, nikoliv jen armáda. Z pohledu podniků to neplatí jen pro zbraně, ale i pro munici, balistiku, komunikační prostředky, prostředky elektronického boje a podobně. Vnímejme to tak, že český obranný průmysl má velký potenciál. Ale pro svůj efektivní rozvoj, který je důležitý pro bezpečnost státu a jeho občanů, potřebuje velmi úzkou spolupráci s koncovými uživateli svých produktů. Voláme po tom, aby stejně intenzivní dialog, jaký vedeme s ministerstvem obrany, jsme vedli i s policií, hasiči, celníky a dalšími složkami.
Máte signály, že například ministerstvo vnitra chystá nějakou koncepci?
Bohužel, žádné takové signály nemáme. Příprava krizového řízení se týká také infrastruktury. Konflikt na Ukrajině ukazuje, jak jsou elektrárny, teplárny nebo dopravní komunikace důležité a přitom zranitelné. Česko by mělo jasně vědět, jak by v případě krize postupovalo, jak by jednotlivé složky stát úkoloval. A firmy by rády věděly, jak by tomu mohly napomoci.
