Velkolepé plány solárníků jdou k ledu. Byznys model se vyčerpal a nový je v nedohlednu
Když ČEZ v roce 2021 poprvé vykreslil ambiciózní vizi „Čisté Energie Zítřka“, vypadalo to, že solární parky vyrostou takřka za každou vesnicí. Dnes však těmto plánům nikdo nevěří. Sektor pozemních elektráren naráží na příliš rizikový byznys model, pomalé povolování i na nedostatečné kapacity v síti. Solární asociace proto volá po změně. Při současném nastavení je podle ní takřka jisté, že Česko nedosáhne svých cílů, které si na konci loňského roku závazně vytyčilo v Národním klimaticko-energetickém plánu (NKEP).
Loni se v Česku podle Solární asociace připojilo do sítě zhruba do dvaceti pozemních fotovoltaických elektráren, stejně jako v roce 2023. Jejich výkon zatím není veřejně známý. Česko chce přitom do konce roku 2030 podle NKEP postavit deset gigawattů.
Tahounem měl být hlavně polostátní ČEZ, který chtěl podle své vize do konce dekády postavit šest gigawattů solárního výkonu. Dnes už je jisté, že své ambice nenaplní. Jak v květnu upozornil deník Referendum, nově už se v rámci své vize energetický gigant spokojí s výkonu o 1,7 gigawattu.
Jednou z hlavních překážek je neochota bank půjčit investorům na byznys, který nemá dostatečně zajištěné příjmy. Investiční náklady za posledních dvacet let sice razantně klesly o vyšší desítky procent, bez jistých a stabilních budoucích tržeb to však pro finanční domy není žádný argument. Podle jednoho z bankéřů dnes novější a modernější solární elektrárny kanibalizují ty starší, méně efektivní, a tudíž dražší zdroje. Stejná hrozba však visí i nad projekty, které by mohly vyrůst dnes.
Problémem je navíc vzrůstající počet hodin se zápornou cenou elektřiny. Podle údajů Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny se počet hodin se zápornými cenami v Česku zvýšil z předloňských 151 na loňských 315. A číslo se má dále zvyšovat. K tomu je potřeba počítat s tím, že ve zbytku slunných dnů sice cena elektřiny není záporná, ale zároveň je hluboko pod svým průměrem.
Pro solární elektrárny je to problém, protože takřka všechny dodávají elektřinu do sítě ve stejnou dobu. V tomto ohledu výrazněji nepomáhají ani baterie, které zatím nemají potřebnou kapacitu, aby dodávku elektřiny rozložily do mnohem většího počtu hodin.
Velké riziko
„Výsledkem je riziko nedostatečných budoucích příjmů, které na sebe banka v podobě půjčky nechce brát. A pokud toto riziko nechce odstranit ani stát garantovanou výkupní cenou, nikdo v Česku nic významného nepostaví,“ řekl bankéř, který se v sektoru pohybuje a který nechce být jmenován.
Řešením podle Solární asociace mohou být soukromé PPA kontrakty, v jejichž rámci se korporace zaváže odebírat elektřinu ze zdroje za předem stanovenou cenu. Takových projektů je ale zatím minimum i kvůli stále ještě nevyjasněným podmínkám z pohledu dotací, ale také kvůli nedostatečné poptávce ze strany firem.
Podle šéfa Solární asociace Jana Krčmáře je proto načase přemýšlet o provozní podpoře, která by ve finále mohla být výhodná i pro stát. „Dokážeme si představit německý model aukcí, který firmám nevyplácí dotaci v době záporných cen a v případě vysokých cen na trhu provozovatelé elektráren rozdíl vracejí státu,“ říká Krčmář s tím, že lze ke každé aukci navíc zastropovat i maximální výkupní cenu. Na trhu je forma této podpory označovaná jako Contract for Difference, neboli CfD.
„Nejde nám o to prostavět gigawatty výkonu s provozní podporou. Když ale solární firma bude mít v portfoliu elektrárnu s takovou podporou, banky mnohem pravděpodobněji půjčí i na projekty s dotací pouze investiční. Bude to pro ně nižší riziko,“ myslí si Krčmář.
Současná vláda, jejíž ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) inicioval a nakonec protlačil i individuální kontroly pro dříve postavené solární parky, sice pár vstřícných kroků pro obor učinila. Mimo jiné schválila například komunitní energetiku, lex OZE III, která umožní, aby na trh vstoupila bateriová úložiště, a prostřednictvím investičních dotací podporuje například střešní instalace. Tomu nejklíčovějšímu – provozní podpoře – se ale stále brání a do voleb změnu čekat nelze.
Politici provozní podporu nechtějí
„K provozní podpoře se nepřikláním. Snažíme se naplno využívat především investiční podporu, například z Modernizačního fondu, která dává prostor k většímu zapojení soukromého kapitálu třeba formou smluv o dlouhodobém odběru (PPA),“ řekl e15 ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN).
Podobně smýšlí i první místopředseda hnutí ANO a bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Smlouvu o výkupu s pevnou cenou dnes podle něj chtějí prakticky všichni energetičtí investoři – do jádra, plynu i do fotovoltaiky. „Stát na to proto musí jít od konce. Musí si odpovědět na otázky, kolik výrobního výkonu bude potřebovat k zachování soběstačnosti a jaký mix je ideální s ohledem na stabilitu soustavy. Z toho mu vypadne, do jakých zdrojů je třeba investovat a komu poskytnout podporu,“ přibližuje svou pozici Havlíček.
„CfD začne logicky u těch nejvýkonnějších, tedy u velkého jádra, pak u malých modulárních reaktorů, pak přejde k plynu a až pak přijdou na řadu další, například soláry. Pravděpodobnost je podle mě malá, ale kategoricky nelze vyloučit nic,“ pokračuje Havlíček s tím, že sám by rád v budoucnu viděl spíše prostředí, v němž bude čím dál větší podíl tržního přístupu.
Částečně se dočká. Od roku 2028 budou postupně končit 20leté garance pro první podpořené elektrárny. Do konce roku 2030 tak zmizí pro český rozpočet každoroční zátěž ve výši nižších desítek miliard korun. Pokud se však do té doby nerozjedou v masovém měřítku PPA kontrakty, tlak na zavedení aukcí provozní podpory pro soláry bude sílit.
Například v Německu se letos v únoru vysoutěžené ceny pohybovaly v rozmezí od 39 do 50 eur za megawatthodinu, přičemž každý investor dostává přesně tu sumu, kterou v soutěži nabídl. Vážený průměr činil zhruba 48 eur za megawatthodinu, což je přibližně polovina oproti současné hodnotě na burze.
Baterky mohou ještě zlevnit
Do konce desetiletí se výraznější pokles cen solárních panelů neočekává. Kromě posílené distribuční sítě a zlepšení prostředí pro PPA kontrakty tak může pomoci už jen očekávaný pokles cen baterií, jejichž nasazení elektrárnám prodlužuje dobu, kdy elektřinu prodávají za kladnou hodnotu.
Dnes se solárníci shodují, že bez baterie solární park postavit ani nelze. „Aby byl solární park bez provozní podpory a baterie ziskový, musí prodávat elektřinu v průměru za 70 až 75 eur za megawatthodinu. Za takovou cenu se ale solární elektřina nevykupuje, protože ji kvůli nestabilní výrobě nelze prodávat s dostatečným předstihem,“ říká šéf skupiny Solarglobal Vítězslav Skopal. S baterkou už je podle něj zdroj rentabilní i s cenovkou klidně poloviční. Jejich případné výrazné zlevnění tak může být klíčem pro budoucí solární elektřinu bez provozní podpory.
„Trh PPA kontraktů se pomalu probouzí, tyto smlouvy začínají být jedním z klíčových témat v oboru. Pakliže se dořeší regulatorní podmínky, dojde k dalšímu zlevnění baterií a investor dokáže odběrateli nabídnout zelenou elektřinu s cenovkou nižší, než která je na burze, není důvod, aby tyto smlouvy nebyly hlavním tahounem růstu oboru,“ vyhlíží Krčmář.
Pionýrem v Česku je například rakouská společnost Enery, která do začátku příštího roku začne dodávat solární elektřinu jihočeskému závodu rakouské strojírenské skupiny Benteler. Enery, která ve střední Evropě uzavřela více než deset PPA kontraktů, očekává, že trh PPA kontraktů poroste i v Česku, z krátkodobého pohledu se ale standardem zatím nestane.
Jako důvod zmiňuje výrazně odlišné pohledy producenta a odběratele elektřiny, a to na velikost projektu či délku kontraktu. Malé projekty nejsou atraktivní, protože vyžadují stejně náročnou administrativu jako ty velké, a o velké projekty zase má zájem jen omezený počet odběratelů. „Další překážkou je, že kontrakty delší než deset let nikdo nechce,“ sdělil manažer Enery Jan Srna.
Řada solárních podniků dnes hledá nové strategie a nové cesty, protože postavit solární elektrárnu už zkrátka nestačí. Do insolvence se dostala například česká společnost Solek, která stavěla parky hlavně v Chile, ale rozvíjet se chtěla i v Evropě včetně Česka. Další developer, společnost Photon Energy, která je zalistovaná na pražské burze, má zase historicky nejlevnější akcie za šest let. Už loni její šéf Georg Hotar pro e15 sdělil, že už nechce stavět jen solární parky, ale soustředit se chce například i na investice do bateriových úložišť či agregátora flexibility.
Nový byznys: agregátor flexibility
Agregátor flexibility funguje jako virtuální elektrárna, která sdružuje výrobce a spotřebitele elektřiny a na základě shromážděných dat a složitých matematických modelů řídí jejich výrobu a spotřebu. Specializovaný software má zajistit, že se přístup k energetice finančně vyplatí jak agregátorovi flexibility, tak nasmlouvaným výrobcům a spotřebitelům. Systém prostřednictvím tohoto softwaru na dálku propojuje a řídí zdroje, které by samy o sobě byly pro podpůrné služby příliš malé a nekonkurenceschopné. Menší změnou výroby či spotřeby desítek až tisíců jednotlivých subjektů na trhu lze naopak agregovat flexibilitu tak efektivně, že agregátor může energii nabídnout levněji než současní dodavatelé podpůrných služeb, tedy zejména uhelné elektrárny.
Trh střešní fotovoltaiky čeká konsolidace
Dobře na tom není ani sektor střešní fotovoltaiky. Ten si sice drží každoroční přírůstky ve vyšších stovkách megawattů, potenciálních investorů ale ubývá a obor se začíná konsolidovat. Řada instalačních firem už zkrachovala, ukončila činnost nebo se alespoň restrukturalizuje a propouští.
Podle investora Jiřího Hlavenky se tomu po poklesu cen technologií nedalo vyhnout. Montážní firmy totiž podle něj nerealizují zisk na montáži, ale zejména na marži z prodeje vlastních zařízení. „Cena panelů, a tedy i marže v absolutní hodnotě klesla během posledních pár let na třetinu, u baterie míří marže zhruba k polovině. Cena zařízení je přitom u střešních instalací tou největší položkou. Pokud klesla ze 400 na 200 tisíc, spadla i marže ze 120 na 60 tisíc. A to je zřejmě ten nejsilnější důvod problémů instalačních firem,“ míní Hlavenka.
