Merz chce, aby Němci více pracovali. Zvažuje zrušení hned několika svátků
Nová německá vláda se pomalu rozjíždí. Kancléř Friedrich Merz (CDU) se zatím profiluje spíše jako vládce Evropy než aktivní řešitel domácích problémů. A tak se v souvislosti s jeho cestami na Ukrajinu, do Paříže nebo do Litvy probírá, kam Němci pošlou vojáky či tanky, a ne to, kde na to vezmou.
Abych ale Merzovi nekřivdil – při představování programového prohlášení své vlády pronesl větu, která spustila zásadní a opravdu celoněmeckou ekonomickou debatu:
„V této zemi musíme pracovat více, a především efektivněji,“ řekl Merz, přičemž připomněl, že to bude jeho vláda, která bude přesvědčovat Němce, aby byli ochotni strávit v práci více času než dnes. Kancléř začal nenápadně: pro začátek navrhuje, aby se zrušilo několik svátečních dnů a místo volna se pracovalo, což posílí výkon ekonomiky o miliardy eur.
Hlavní tajemník kanceláře CDU Carsten Linnemann, považovaný za Merzovu pravou i levou ruku, začal ihned myšlenku svého šéfa propagovat. „Naše prosperita, naše systémy sociálního zabezpečení, ale také funkčnost naší země závisí na naší produktivitě,“ vysvětluje Linnemann. Problémem je podle něj rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, kterou dnes Němci považují za recept ke šťastnému životu. To je dle výkonného šéfa CDU v pořádku, vše má ale své meze. „Někdy mám dojem, že už nejde o rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, ale o rovnováhu mezi soukromým životem.“ Podobně se v minulosti vyjádřil i Merz, když brojil proti čtyřdennímu pracovnímu týdnu.
Tajemník CDU Linnemann šel ještě dál, když podobně jako mnozí čeští politici propagoval, aby mladí lidé místo hledání rovnováhy života a práce či studia na vyšších školách dali přednost řemeslu, tedy skutečné práci. „Je důležité, aby mladí lidé prošli učením a naučili se nějakému konkrétnímu povolání. Musíme se k tomu vrátit: abychom sami na něčem skutečně pracovali.“
Poté, co se v médiích rozjela debata, zda Němci opravdu tak málo pracují, jak tvrdil kancléř Merz, se šéf německé vlády rychle opravil. Podle něj zejména mladí lidé v některých oborech dřou a mají stovky hodin přesčasů, jen generace čtyřicátníků a padesátníků vidí věci trochu jinak. Kancléř také rychle dodal, že rozhodně neplatí, že by Němci pracovali obecně málo, že by se flákali či byli líní. Kancléř chtěl jen zvednout motivaci k ještě větším pracovním výkonům, které bude Německo v transformaci akutně potřebovat.
Ekonomové prozradili tvrdou realitu „pracujícího Německa“
Merze vyvedli z jeho poněkud idealistických představ o pracovitém národu ekonomové, kteří potvrdili, že Němci pracují méně než lidé v jiných zemích. „V Německu pracujeme v přepočtu na jednoho obyvatele v produktivním věku asi o 30 procent méně než lidé v Polsku nebo v České republice. Dokonce i Řekové, kteří jsou v Německu dlouhodobě kritizováni za lenost, pracují více. Došlo k zásadnímu posunu,“ vysvětloval v týdeníku Der Spiegel ekonom Moritz Schularick, prezident Institutu pro světové hospodářství v Kielu.
Více práce by se podle Moritze jistě hodilo, ale těžko nutit lidi k tomu, aby pod tlakem vlády měnili své životní nastavení a priority. Schularick naopak otevřeně podpořil navržené zrušení některých svátků, během nichž fakticky vypíná skoro celá ekonomika. „Okamžitě bych byl pro zrušení dvou státních svátků, abychom mohli rozložit to, čeho máme dosáhnout v oblasti obranné politiky, na bedra všech. Nemůžeme to trvale financovat prostřednictvím půjček. Ale i mě někdy dráždí tón debaty o pracovní době, protože se naznačuje, že se Němci stali národem lenochů,“ tvrdí ekonom Schularick.
Kancléř Merz si svým tlakem „na více práce republice“ zadělal i na problémy v koalici. Jako by zapomněl, že vládne se sociálním demokraty, kteří mají k práci emotivní a velmi osobní vztah. Místo obviňování lidí z lenosti a diskusí o sociálních škrtech, rozčilovali se poslanci SPD, by se kancléř měl konečně postarat, aby se na společném blahu – tedy na daních i na sociálním zabezpečení – více podíleli lidé s vysokými příjmy.
Z debaty o větším objemu práce v Německu a o deregulaci pracovního trhu, kde nelze jen tak pracovat navíc, se stala politická rozprava o daních, do níž vstoupil i lídr SPD a ministr financí Lars Klingbeil. Doporučil, aby se naopak snížily daně „pracujícím lidem s nízkými a středními příjmy“ a omezily sociální dávky, na něž mají dnes nárok i lidé s vyššími příjmy. „Myslím, že je špatné, když lidé jako já dostávají větší dávky než pokladní v supermarketu. Lidé, kteří vydělávají tolik jako já, dávky od státu nepotřebují, shrnul problém Klingbeil.
Německo se na téma větší pracovní aktivity, která pomůže zaplatit náklady na obranu a rekonstrukci země, bude jistě dál hádat. Shoda, zdá se, zatím panuje jen v jednom. Zrušení dvou státních svátků by přineslo miliardy, překousli by ho všichni a bolelo by to skoro všechny stejně.
